Klání o Pražský hrad ukázalo, jak jsou Benešovy dekrety stále palčivým problémem, který lze téměř kdykoliv„recyklovat“ a použít v kdejaké kampani. Ano, jakékoliv zpochybňování dekretů se rovná útoku na suverenitu země a proponentovi hrozí obvinění z vlastizrady.
Není tedy na čase podívat se na tuto část českých dějin střízlivýma očima? Téměř 70 let od konce války je to zapotřebí.
Nemíním na tomto místě dělat právnický rozbor legálnosti tohoto dokumentu. Jde mi o morální stránku věci. Není na čase se omluvit potomkům těch, kteří ztratili svoji vlast, aniž by se proti ní provinili?
Dovolte mi, abych vám nastínil příběh jedné sudetské rodiny. Dostal jsem se k němu obklikou, přes Skype mi ho do Kanady převyprávěla paní Felicitas Swarowsky, matka mého německého spolubydlícího Milana. Byla velmi šťastná, že českého vrstevníka jejího syna zajímá osud její rodiny.
Otec i matka paní Felicitas byli sudetskými Němci. Otec narozen v roce 1914 v Liberci a matka v roce 1923 v Trutnově.
Rodina otce se v jeho devíti letech odstěhovala do Vrchlabí, kde se děd paní Felicitas stal ředitelem banky.
Po „Anšlusu“ sudet nastoupil vojenskou službu v německé armádě, což pro něj jako pacifistu, který nenáviděl nacisty díky jejich popírání všeho neárijského, znamenalo velké příkoří. Válku strávil na různých místech, bojoval v Rusku, byl raněn a na konci války uvězněn Angličany. Z té doby se dochovala žádost o znovunabytí českého občanství. Po válce se vrátil zpět do Vrchlabí.
Podle jeho vlastních slov nosil po celou dobu války ve své vojenské torně krom Fausta i Haškova Dobrého vojáka Švejka, který mu pomáhal překonat vojenské strasti.
Po válce se jeho rodina, stejně jako jiné německé rodiny, ocitla v nelichotivé situaci. Jak zdůrazňuje paní Swarowsky: „Za prvé nevíte co stane, válka skočila, Němci anexovali část území, kde má rodina žila, česká vláda a čeští radikálové chtějí odvetu – jak bude vypadat? Vidíte věšet Němce jen kvůli tomu, že jsou Němci. Při tom si říkáte: Nikomu z nich (z Čechů) jsem neublížil, žil jsem s nimi v míru, jsem Čech. Proč je teď vše jiné? Jak je možné, že mi mohou zkonfiskovat cokoliv co chtějí? Proč musím opustit svůj dům? Proč musím opustit svůj domov?“
Záhy je politiky rozhodnuto, že všichni Němci musí opustit Československo, své domovy, místa, kde se narodili a vyrůstali, kam chodili do školy, měli kamarády, kořeny, prostě vše. Kolik lidí, kteří nekolaborovali, byli vždy loajální ke své vlasti muselo odejít do Německa? Kdo byl „dobrý“ a kdo „špatný“ Němec?
Rodiče tedy byli odsunuti i přesto, že množství Čechů, kteří je znali, písemně potvrdilo, že nekolaborovali.
V roce 2001 navštívila paní Swarowsky se svoji matkou Vrchlabí. Na vile, kde před válkou žila jejich rodina, visel nápis „Discoteque“. Škola sloužila stále svému účelu a stejně tak i hotel, kde se ubytovali. Ten změnil jen název z německého „Swan“ na českou Labuť. Recepční na hotelu byla překvapena, že matka paní Swarowské mluví tak dobře česky. Když jí vysvětlila, že zde vyrostla a chodila do školy, nemohla tomu asi 25 letá recepční uvěřit. Ve škole jí prý bylo řečeno, že Němci přišli s Hitlerem. Jednoduše nevěděla o tom, že před válkou bylo asi 80% obyvatel Vrchlabí německé národnosti. Nemilé překvapení je čekalo také v museu, kde na všech fotkách před rokem 1946 byly německé nápisy vyretušované a nahrazeny českými.
Je toto způsob, jak nakládat s naší minulostí? Je možné nazývat Benešovy dekrety uzavřenou a neměnnou kapitolou našich dějin?
Slovy paní Swarowsky: „Pro mě, jako pro člověka pocházejícího z demokratické země, bylo těžké tomu porozumět. My, Němci, jsme se museli učit akceptovat naši minulost a přijmout proto, aby další generace nebyly viněny za to, co se stalo. Ovšem akceptovat to, co se stalo, tak jak se to stalo. Naše společnost byla nucena toto udělat, jelikož jsme byli sledováni celým světem. Možná nyní si česká společnost začíná uvědomovat, že to co se stalo po válce v Sudetech, bylo pro lidi, kterých se to týkalo, velmi bolestné.“
Nevolám po zrušení dekretů, volám po uvědomění si problematičnosti tohoto opatření a snaze porozumět lidem, kteří takto přišli o své rodiště, domov a vlast. Nepřichází tedy po oněch 70 letech čas na to akceptovat Benešovy dekrety i s uvědoměním si všech záporů, které s sebou přinesly?
Žádné komentáře:
Okomentovat