Dopis mamince z letního tábora aka sázíme stromy - první část.

Dopis z letního tábora ( Díky časové tísni neprošel tento text dostatečnou jazykovou ani stylistickou korekturou.

Ahoj mami,

píšu Ti z letního tábora, kam jsme vyjeli z kamarádem Jirkou . Náš tábor se nalézá 40 km od města Merritt v kanadské provincii Britská Kolumbie. Jak jistě víš, vyjeli jsme sem sázet stromy. Máme za sebou první "šichtu", to znamená čtyři dny sázení a nyní si užíváme den volna, kdy jedeme do města, kde jsme právě teď - uff to je dlouhé souvětí ) Pak zase čtyři dny práce, takhle desetkrát dokola.
V táboře je nás asi 40. Každý "oddíl" (crew) má svého vedoucí (crewboss). Ten si ostatně vybíral členy svého týmu. My máme šteští, náš crewboss je Alex, dobrej a poctivej kluk asi o tři roky mladší než já. Nevím jestli znáš, ale je fyzicky i mentálně velmi podobný Rudovi Plachému. V "oddílu" je nás dvanáct, dvě třetiny kluků a třetina holek.
Jsme tu ještě s Davidem, jediní tři cizinci, zbytek jsou kanaďané z různých částí Kanady. Náš tábor se rozkládá na velké louce u potoka. Kuchyň je ve vyřezeném školním autobuse, kadibudky plastové, sprchy dřevěné. S Jirkou jsme si postavili stany asi 200 metrů od centra tábora, v nízkém remízku, který nás chrání před větrem, který se občas navečer zvedá.
Každý pracovní den vypadá stejně, a to následovně: Vstáváme  krátce před šestou, míříme do "jídelního stanu" na snídaní - ta je vydatná - vejce, slanina, fazole. Během snídaně si musíme připravit jídlo na celý den- toasty, ovoce, tortilly, oříšky a hlavně vodu. Před sedmou už jsem na louce, kde jsou zaparkovaná auta a  nasedáme. Konvoj sedmi aut vyjíždí přesně  v sedm. Plocha, kde momentálně pracujeme je vzdálená asi hodinu cesty - má 111 ha, nachází se v asi 1200 m.n.m. a celá ta oblast je velmi podobná Šumavě. Po té co dojedeme na místo, navlékáme popruhy na kterých jsou připevněny pytle na stromky, bereme lopatku a míříme na vymezený úsek. Prvních 178 stromků, což je 25 dolarů musíme vysázet co nejrychleji, abychom pokryli nádklady na camp, který je nám strháván z platu. Potom začínáme od nuly.

 Zabodnout lopatku, zasadit strom, zakrýt díru, utrhnout kus plastové pásky, jíž je strom označen, čtyři kroky a to samé pořád dokola. Sázíme čtyři druhy stromů - většinou v následujím poměru - borovice 60%, jedle 15%, smrk 15%,  modřín 10%. Smrk se sáže ve vlhčích částech, borovice na spaleništi atd.  Do bagů, si dáváme okolo 100-200 stromků, potom co dojdou, zamíříme k tzv. "cashy", kde jsou připraveny další stromky v krabicích pod plachtou. Je nutné si cestu rozplánovat tak, aby nám stromky nedošly daleko od "cashe" a nemuseli jsem se vracet bez možnosti sázet a tím ztrácet čas. Při cestě zpátky po doplnění stromků je čas na jídlo. Jím za chůze. Nechci si sedat. Za prvé, aby se mi nezakyselily svaly, za druhé abych neztrácel čas.

Při sázení je nutné dodržovat mezery mezi stromy - min. dva metry a hustotu 7-8 stromků v kruhu o poloměru 2,7 metrů. Stromek musí být zasazen správně, tak aby nekoukala "násada" - (nevim, jestli se tomu říká násada - část kořenů obalená hlínou). Je také důležité zasadit stromek rovně a v přiměřené vzdálenosti. Půda je dost často kamenitá, takže je nutno hledat  správné místo, občas použít lopatku jako rýč.
První den, jsme dostali kus, který se podobal více potoku - prý ideální na učení - udělal jsem jen 250 stromků - druhý den už to bylo lepší - asi 640, třetí 660 a včera zatím rekord 935 stromků. Do tři dnů už by jsme měli dělat 1500 za den. Což už je dost fuška, ještě když člověk musíš lézt do kopce, překračovat či přelézat spadlé stromy, větve a všemožné nánosy jehličí, aby se dostal k půdě. Všechny čtyři dny pražilo bez ustání slunce, takže jsme si hodně museli dávat pozor na pitný režím - lehce 5-7 litrů vod.
Je to práce rozhodně fyzicky a psychicky náročná, ale když člověk přepne  a řídí se heslem - "Shut up and plant ( Drž hubu a sázej), tak se to dá zvládnout.
Mým cílem je do týdne dosahovat průměru 2000 stromků denně, což je při ceně 14 centů za stromek něco okolo 280 dolarů mínus 25 dolarů za kemp. Zatím je moje meta ovšem 1000 stromků - důležité je dopilovat techniku, pak je možné se vrhnout na zlepšovaní rychlosti.

V pět hodin máme padla. Nasedáme a konvoj míří zpět do tábora. Tam nás čeká večeře, příprava věcí na další den a okolo deváté hodiny jsme již ve stanech, spící či si čtoucí.

Musíme běžet, za chvíli nás vyzvedává Alex a jedeme zpět do tábota. Zítra začínají další čtyři dny sázení. Přístě přídáme nějaké fotky a další podrobnosti o životě v kempu.

Z letního tábora zdraví

Jan a Jirka!

Jedeme na sázet stromy..

Odjíždíme!

Náš čas ve Whistleru se naplnil – tedy prozatím – na konci června plánujeme návrat a posílení týmu Bohemus Ante Portas o již zkušeného cestovatele Pavla Čulíka jr.

Dnes nasedáme na Chrta (z ang. Greyhound – autobusový dopravce v Kanadě) a míříme do Vancouveru. Zde nás čeká jen jeden den, musíme stihnout nakoupit vybavení sázení stromků – nerezovou, asi metr dlouho lopatku, postroj na přichycení pytlů se sazenicema, oblečení do deště a mnoho dalších drobností.

Nadcházející pondělí ráno jedeme do malé osady Merritt, cca 250 km severovýchodně od Vancouveru. Zde máme sraz z ostatními „stromosazeči“. Pak už jedeme do lesů a planin postavit tábor a začít tuto dvou měsiční kratochvíli obnášející vysázení 1500 – 2000 stromků denně. Bude to náročné, ale představa života mimo civilizaci, bez elektřiny, tekoucí vody, ve stanu, v divoké kanadské přírodě, 10-12 hodin denně pracující je natolik lákavá, že se cítíme povinováni, tuto práci okusit.

Pokud platí známé české úsloví, že spravný muž by měl zasadit strom, zplodit syna a postavit dům, tak budeme mít, co se stromů týká, poměrně předsázeno. Pokud to všechno půjde, tak jak má, vyhnou se nám zranění a nesežere nás medvěd, tak bychom chtěli každý nasázet okolo 80 000 stromů.

To tedy k tomu co bude. Vraťme se ovšem k tomu co bylo.

Nemůžu nezačít čerstvým zažitkem, kdy včera na hřiště, kde jsem hráli basketbal, přišel náš první mědvěd. Chvíli se nerušeně procházel okolo hřiště, pak někam odešel. Jirka se ho (z bezpečné vzdálenosti samozřejmě) jal pronásledovat ve snaze pořídit lepší fotky, což se mu povedlo. Pak ho chtěl hladit, ale to si naštěstí rozmyslel.

Poslední měsíc probíhal pro oba různě. Jan se zaměřil na získání zkušeností a zlepšováním koordinace při jízdě na snowboardu. Jířímu je potřeba pogratulovat, jelikož pracoval 14 dní v kuse často 10 hodin denně.

Pracovali jsem pro Poláka Martina a jeho ženu Magdu – pomáhali jsem při rekonstrukci hotelových pokojů, vyndáním koberců, stěhováním nábytku, menšími natěračskými prácemi apod. Přijemní lidé, dobrá práce, malý plat, ale dost hodin.

Také jsme se Jiřím počali připravovat fyzicky. Hodilo se nám do krámu, že místní posilovna s bazénem, kam chodíme, vyhlásila na duben speciální akci. Pokud člověk přijde každý den, dostane polovinu z ceny pernamentky zpět a druhá půlka jde na charitu. Nakonec jsme zvládli 28 dní z 30, takže na ceny nedosáhli, ale trochu snad fyzičku zlepšili.

Ve Whistleru už začíná jaro. Což má tu výhodu, že přes den můžete lyžovat či jezdit na snowboardu ve 2000 m.n.m., kde jsme z baráku za 40 minut a odpoledne hrát v kraťasech basketbal.

Takováto „nesnesitelná lehkost bytí“ se nedá žít donekonečna. Je na čase se  do toho opřít a vydělat nějaké dolary na další nadcházející dobrodružství – road trip do Kalifornie, surfování a potápění ve Střední Americe, tůry v Bolívii, cyklistika v Argentině...to budou naše motivace při každodenní lapotině Je toho hodně před náma, tak držte palce, ať nám doho nevmísí, žádné neočekávané události.

P.s.

Jan: Dneska mě ve snu navštívila jedna slečna, co občas zajde a poslední věta, kterou si pamatuji, předtím než jsem se probudil: „Život se skládá ze střípků lidí, které potkáš.“ Tak nějak symbolicky, poslední den ve Whistleru..