Jedeme na sázet stromy..

Odjíždíme!

Náš čas ve Whistleru se naplnil – tedy prozatím – na konci června plánujeme návrat a posílení týmu Bohemus Ante Portas o již zkušeného cestovatele Pavla Čulíka jr.

Dnes nasedáme na Chrta (z ang. Greyhound – autobusový dopravce v Kanadě) a míříme do Vancouveru. Zde nás čeká jen jeden den, musíme stihnout nakoupit vybavení sázení stromků – nerezovou, asi metr dlouho lopatku, postroj na přichycení pytlů se sazenicema, oblečení do deště a mnoho dalších drobností.

Nadcházející pondělí ráno jedeme do malé osady Merritt, cca 250 km severovýchodně od Vancouveru. Zde máme sraz z ostatními „stromosazeči“. Pak už jedeme do lesů a planin postavit tábor a začít tuto dvou měsiční kratochvíli obnášející vysázení 1500 – 2000 stromků denně. Bude to náročné, ale představa života mimo civilizaci, bez elektřiny, tekoucí vody, ve stanu, v divoké kanadské přírodě, 10-12 hodin denně pracující je natolik lákavá, že se cítíme povinováni, tuto práci okusit.

Pokud platí známé české úsloví, že spravný muž by měl zasadit strom, zplodit syna a postavit dům, tak budeme mít, co se stromů týká, poměrně předsázeno. Pokud to všechno půjde, tak jak má, vyhnou se nám zranění a nesežere nás medvěd, tak bychom chtěli každý nasázet okolo 80 000 stromů.

To tedy k tomu co bude. Vraťme se ovšem k tomu co bylo.

Nemůžu nezačít čerstvým zažitkem, kdy včera na hřiště, kde jsem hráli basketbal, přišel náš první mědvěd. Chvíli se nerušeně procházel okolo hřiště, pak někam odešel. Jirka se ho (z bezpečné vzdálenosti samozřejmě) jal pronásledovat ve snaze pořídit lepší fotky, což se mu povedlo. Pak ho chtěl hladit, ale to si naštěstí rozmyslel.

Poslední měsíc probíhal pro oba různě. Jan se zaměřil na získání zkušeností a zlepšováním koordinace při jízdě na snowboardu. Jířímu je potřeba pogratulovat, jelikož pracoval 14 dní v kuse často 10 hodin denně.

Pracovali jsem pro Poláka Martina a jeho ženu Magdu – pomáhali jsem při rekonstrukci hotelových pokojů, vyndáním koberců, stěhováním nábytku, menšími natěračskými prácemi apod. Přijemní lidé, dobrá práce, malý plat, ale dost hodin.

Také jsme se Jiřím počali připravovat fyzicky. Hodilo se nám do krámu, že místní posilovna s bazénem, kam chodíme, vyhlásila na duben speciální akci. Pokud člověk přijde každý den, dostane polovinu z ceny pernamentky zpět a druhá půlka jde na charitu. Nakonec jsme zvládli 28 dní z 30, takže na ceny nedosáhli, ale trochu snad fyzičku zlepšili.

Ve Whistleru už začíná jaro. Což má tu výhodu, že přes den můžete lyžovat či jezdit na snowboardu ve 2000 m.n.m., kde jsme z baráku za 40 minut a odpoledne hrát v kraťasech basketbal.

Takováto „nesnesitelná lehkost bytí“ se nedá žít donekonečna. Je na čase se  do toho opřít a vydělat nějaké dolary na další nadcházející dobrodružství – road trip do Kalifornie, surfování a potápění ve Střední Americe, tůry v Bolívii, cyklistika v Argentině...to budou naše motivace při každodenní lapotině Je toho hodně před náma, tak držte palce, ať nám doho nevmísí, žádné neočekávané události.

P.s.

Jan: Dneska mě ve snu navštívila jedna slečna, co občas zajde a poslední věta, kterou si pamatuji, předtím než jsem se probudil: „Život se skládá ze střípků lidí, které potkáš.“ Tak nějak symbolicky, poslední den ve Whistleru..