Léto v Kanadě

Zacneme tam, kde jsme minule skocili. Jak jsem naznacil v minulem prispevku, presunuli jsme se do severni casti Britske Kolumbie. Nas kemp byl umisten v divoke divocine. Bylo tam krasne. Stany jsme postavili na brehu jezera, za jezerem vykukovali hory pokryte snehem a slunce zahazelo presne tam, kde melo, aby celou tuto idylu dokreslilo. Jak uz to ovsem byva, vse krasne ma i sve stinne stranky. V tomto pripade to byli komari a cerne musky. Byli vsude a porad a neustale nas terorizovali. Za ty skoro dva mesice, co uz jsem sazel, jsem si zvykl na ledascos - dest, mraz, horko, snih - ale na hmyz si nezvyknete. Po prvnich dvou dnech v tomto miste skoncilo pet lidi. Mnoho lidi promenilo svou vizas, jelikoz je musky pokousaly na obliceji a ten jim neskutecne natekl. Bylo narocne a intezivni, ale nastesti to trvalo jen ctyri dny. Bylo to rozhodne nejvic vzdalene misto od civilaze, kde jsem byl. K nejblizsi silnici do bylo 80 km po prasne ceste a 200 km k nejblizsimu mestu. Kanada je sakra velka zeme na tech par  milionu lidi, co tam zije.

Na posledni ctyri dny jsme se presunuli do asi pet hodin vzdaleneho mista. Sjednotili jsme se s druhym  kempem, kde byl asi stejny pocet lidi. Utvorili jsme tedy mega kemp citajici asi 90 lidi, ktery spolu sazel po ctyri. Produkce byla opravdu enormni. Mne se podarilo hned prvni den poprve prekrocit hranici 3000 stromku, coz ovsem nebylo moc moudre, jelikoz jsem se dost vycerpal a dalsi dny byli dost narocne. Konec se uz blizil, takze se to dalo prezit. Poseldni den ctyr denni sichty jsme prijeli domu a kemp byl pripraven na velkou zaverecnou party. Vsude mraky piva, misy plne jidla, cigaret, ohne, bubny, kytary. Velke do bylo. Spat se slo az rano.

Rano bylo samozrejme narocne. Bylo nutno sbalit cely kemp, coz probihalo prekvapive hladce. Okolo jedne bylo hotovo a my jsme mohli vyrazit. Cekalo nas skoro 1000 km do mesta Kelowna. Jel jsme s kamaradem Samem a dalsima dvouma klukama. Misto zadnich sedacek jsme vzadu meli dve matrace, jelikoz Sam svoji dodavku pouzival na spani. Po asi deseti kilometrech na prasne lesni ceste jsme bodli. Za boha jsme nemohli dostat rezervni pneumatiku ze spodku auta. Podarilo se to az skoro po hodine a zvladli jsme po ni doject az do Kelowny, respektive Vernonu, kde Sam bydli. Cesta mela jeste dalsi úskali, neb Sam si pri placeni na benzince zapomnel penezenku. Jak sam rikal: "Man, this is je to v prdeli day"
Do Vernonu jsme prijeli okolo druhe rano. Ukazalo se, ze Samovy rodice (momentalne na dovolene) bydli, respektive maji letni sidlo na okraji golfoveho hriste. Cela rodina jsou golfovi nadsenci, takze cely dum byl naplneny vsim moznym golf pripominajicim.

Rano jsme z opryskane dodavky presedlali do Samovyho cervenyho bavora a vyrazili smer Kelowna. Ten den byl zrovna narodni svatek zalozeni Kanady. Vsude se pilo, vsude pobihali lide obleceni do cervena  a notne posilneni. I my jsme se na chvili dostali na jednu party. Bylo to asi ve dve odpoledne a bylo to divoke. Poprve v zivote jsem delal tzv. beerstand, kdy pivo pijete primo ze sudu vzpirajici se na rukou, hlavou dolu visici. Nastesti jsme tam pobili jen par minut. Poobedvali jsme a rozloucili. Ja vyrazil smerem k hostelu.
Tam jsem se chtel ubytoval  a zamluvil pokoj na dve noci. To druhe bylo mozne, ten den uz pro me misto nemeli. Zahy se ale nabidl nejaky nemec, ze mohu prespat v jeho dodavce. Dal mi klicky od auta a popral dobrou noc, rano jsme mu nechal klicky na recepci. Cestovatelska sounalezitost funguje!

Ted uz jsem jen musel pockat na brachu, ktery pristal ve Vancouveru a byl na ceste do Kelowny.
Ten dorazil o neco pozdeji nez se cekalo, ale to bylo jedno hlavne, ze dorazil:)

Meli jsme dva dny do te doby nez jsem musel odject na sazeni a proto jsme si to hodlali poradne uzit. Pujcili jsme si dve paradni kola, vyrazili na koupit pivo a sushi a chvili se placali u jezera. Pak vyrazili asi pet kilometru, do kopce (ze jo bracha:) navstivit vinarstvi Summerhill. Tesil jsem se jelikoz melo jit o jedine vinarstvi certifikovane sdruzenim Demeter v Kanade. Ale prislo zklamani. Vina nestala za moc, a cele to bylo takove turisticke a podivne.
Na vecer jsme si doprali poradny kus masa pripraveny na grilu na terase hostelu s chrestem a cervenym vinem odrudy Merlot z toho neprilis pusobiveho vinarstvi, Vecer jsme stravili s dvojici Čechů, ktere jsem potkal o den drive a s kterymi bracha po mem odjezdu na sazeni zacal pracovat na vinici.
Nasledujiciho dne jsme posnidali v oblibenem podniku se skvelym house mango dzemem
Pres den dalsi vyvalovani na plazi a vecer povedena degustace vinarstvi Meyer ve vinnem baru the Rotten Grape o kterem se muzete docist v tomto clanku na mem druhem blogu tykajicim se gastronomie http://znovehosveta1.blogspot.ca/

Dva dny ubehli jako voda, bracha vyrazil prostrihavat vinice, ja sazet dalsi stromy. O sazeni jsem toho tady napsal uz dost a dost Takze jen zkratkovite. BYLO TO SUPER. Mnohem mensi kemp, okolo 20 lidi, ale kazdy vetsi treeplanterska hvezda nez dalsi. Ja jsem tam byl jeste s jednim klukem jako jediny novacek. Prace nam sla od ruky nevidane, misto planovanych 12 dnu jsme kontrakt ukoncili za  7 a vytvorili rekord nasi spolecnosti neb jsme jeden den dosahli prumeru 3000 stromu za den, coz je brutalni vysledek.
Ale jak rikam, psani o sazeni uz bylo dost, takze se presunme do 15. cervence a shledanim opet s mojim brachou.


Potkali jsme ve Vancouveru, přespali u kamarady Joanna a vyrazli smer Whistler. Stravil jsem ve Whistleru polovinu zimy a jaro. Leto ve Whistleru je ovsem neco nemene skveleho. V okoli Whistleru je asi pet jezer s paradne cistou vodou, nezpocetne hor a nezpocetne sportu co muzete provozovat. Ubytovali jsme se v chate v kde jsme bydlel pred sazenim. Okupovali jsme obyvak, hrali kulecnik, maceli se ve virivce, grilovali masa,  hrali beachvolleyball.... Krom toho jsme se pekne protahli, kdyz jsme vylezli a prenocovali u ledovceho jezera pod vrcholkem Mt. Wedge. Asi nejvetsi zazitkem byla cesta do pristavu Horsebay spolecne s Charlesem a jeho pritelkyni. Pujcili jsem si malou motorovu lod a prohaneli se po zatoce. Lod byla mala, ale docela silna. Uzasny zazitek, vitr ve vlasech, zapad slunce pred vami. Byl to skvely zazitek, navic kdyz Kristine, Charlesova pritelkyne, umi motorovou lod ridit, jak detsky kocarek a delat s ni poradny rodeo.

Po tydnu jsem odjel do Vancouveru, ze ktereho odletl do Totonta. Bratr zustal ve Whistleru. Do Toronta jsem chtel hlavne proto, abych se potkal s kamarady Francem a jeho zenou Anna a navstivil znama mista z meho pobytu v roce 2009.
Byli to jen dve noci, ale bylo to paradni. Hned po prijezdu jsem vyfasoval od Franca kolo a mohl si project znama mista, dojit se podivat na restauraci, kde jsem pracoval a jit si zabehat do parku, kde jsem behaval.
Vecer jsme si Francem dali na strese par piv a probrali par hluboce filosofickym temat jak to obvykle pri nasem potkani byva.
Druhy den meho dvoudenniho pobytu jsem s Francem vyrazil vydelat par penez. Franco je původne z Benatek a umi delat skvelou pizzu. Nechal si vyrobit pec na drevo na koleckach a kdyz ma pres den cas
prodava pizzu primo v centru Toronta. Bylo to skvele. Neuveritelne lahodna pizza, sla na odbyt a za par hodin jsem vydelali dost penez na vecerni zabavu. Zbytek pizz jsem dovezli bezdomovcům, myslim, ze si ji kluci uzili! Vecer jsme povecereli v jednoduche, ovsem velmi prijemne restauraci kousek od mista, kde jsem pred ctyrmi lety bydlel. Vecer na strese, dalsi piva a dalsi filosoficke moudra.

Dalsiho rana jsem nasedl na autobus a vyrazil vstric memu oblibenemu mestu New Yorku. K tomu ovsem az v dalsim zapisku.