Ahoj Česko,
tak jsem pátý den na cestě a teď se naskytl čas podělit se o dojmy a zážitky.
1) V sobotu jsme odletěli směr Varšava. Měli jsme tam sedm hodin čas, tak jsme to využili k návštěvě centra a dali si tam oběd. Dostalo se nám taktéž hrůzostrašného zážitku v podobě teplého piva se skořicí- mám rád experimenty, ale tohle bylo moc. Let do New Yorku proběhl v klidu, ale je to dlouhé, co mám povídat.
Na letišti nás čekal můj známý Phil a odvezl nás k sobě domu do města Irvington na Hudson River, které je vzdáleno slabou čtvrt hodinku od Manhattanu. Jeho žena je Češka, pracuje pro OSN a mají dvě malé děti, střídavě mluvící česky a anglicky. Phil dělá v distribuci naturálních vín , takže jsme se měli na co těšit. Super ubytování se skvělými lidmi. Dlouhý den- díky časovému posunu trval o sedm hodin více - mrtvý odcházíme spát.
2) Neděle
Venku mlha, nevlídnou, ale i tak vyrážíme vlakem na Manhattan. Zastávka vlaku je 8 minut z domu kopce a po 50 minutách vystupujeme v centru Manhattanu v na Central Station - dostali jsme od Phila tipy kam jít a varování, kam nejít. Nejdřív míříme na jihovýchodní Manhattam, do čtvrti Chelsea - nacházíme Chelsea Market- a při nakupování surovin na nedělní večeři pro Phila a jeho rodinu je čumíme! Spoustu krásné zeleniny, krabů ,masa atd. Pak míříme metrem do Brooklynu, kde dostáváme tip na jednu restauraci, ale spíš jen tak kouknout, je tam stejně plno, ale cool místo plné mladých lidi. Vracíme se zpátky přes Williamsburg Bridge, proplétáme se ulicemi čtvrti Lower East Side a SoHo až se dostaneme zpátky na Central Station a jedeme zpátky do Irvingtonu. Spěcháme neb jsme slíbili večeři. Vařime, večeříme, Phil otevírá zajímavá vína, pěkný večer. Pijeme kulturně, sice ve čtyrech čtyři lahve, ale v půl jedenácté jsem v posteli.
3)Pondělí
Krásné slunné ráno. Jirka vyspává, já jdu běhat. Hned za domem vede běžecká stezka, je 50 kilometrů dlouhá a je postavena na bývalém aquaduktu přivádějícím vodu do New Yorku. Slunce ospale stoupá nahoru, zbytky ranní mlhy, kolem příroda, střídající se s honosnými domy. Jsme v dobré čtvrti. Dost to připomíná Anglii.
Po snídaní vyrážíme opět směr Manhattan. Vystupujeme už na 125-té v Harlemu a procházíme celý Central Park, je krásně slunečno, takže je v tričkách. Metropolitní muzeum je v pondělí zavřeno, což se dalo čekat, ale stejně bychom neměli čas ho prozkoumat. Dojdeme až na 72 a nasedáme do metra směr jižní cíp Manhattanu, Jirka dělá fotky ze sochou Svobody, ale je v dálce a není to nic moc. Míříme směrem na sever k Chambers street, nejlepšímu k obchodu s naturálními víny ve městě, zdravím se s majitelem, chvilku mluvíme o vínech a pak pokračujeme směr SoHo. Dostali jsme od Phila tip na nejlepší hamburger na Manhattanu, který má být právě tam. Je to tomu tak, skvěle designově provedený podnik v srdci modní SoHo, není nijak okázalý, hamburger je nejlepší co jsem, kdy v životě měl a obsluha přátelská. Vyrážíme dále opět do Lower East Side, kam míříme za dalším Philovým tipem. Vinným barem 10 Bells. Jedním z mála vinných barů na Manhattanu, kde se podávájí jen naturální a organická vína. Otevírají v pět, tak tam chceme být na minutu přesně, neb chvátáme domů, kde nám Phil připravuje večeři. Bar chvilku hledáme, jelikož nemá jediný poutař, už to prostě nepotřebují. 10 Bells je uchvatné místo, je tam skoro tma, skvělé víno tam dostanete do klasické "koštovačky", 10 minut po páté je bar plný. Skvělá atmosféra. Seznamuji se s majitelem dvoumetrovým černochem jménem Fifi. Ochutnáváme jen jednu skleničku a každý jednu ústřici a mizíme. Jednak chvátáme a jednak je to tam dost drahé. Nádraží, vlak na poslední chvíli a v půl osmé doma.
Phil se chce předvést koupil obrovského Red Snipera, rybu, která má půl metru a peče jí celou zasypanou solí. Byl ten den u klienta, takže nás čekají otevřené lahve - skvělé Champagne na úvod, mladé bugdundské, starší bordeaux, divoké grenache- krasná vína. Ostatní jdou spát, my ještě s Philem debatujeme o víně, životě atd.
4) Úterý
Ráno nám Phil nabídl, že nás vezme autem na autobus co nás vezme na letiště. To kvitujeme, jelikož ušetříme za cestu. Ještě nám doporučí skvělou čínskou restauraci, kam pravidelně chodí - je to prý naprosto skvělé a laciné - zveme ho na oběd - a zažitek je opravdu nadstardantní - cena mírná. Jdeme na autobus a miříme do New Jersey na letiště Newark. Letíme do Phoenixu, v letadle si povídám s jedním docela pohodovým starším bussinesmanem, pracuje pro firmu co dělá součástky do letadel. Nejdříve se bavíme o Evropské unii, politice, etice atd. docela zajímavé, pak se ale rozvášní o letadlech - vím teď toho hodně rozdílech mezi boingem 777, 707,737 a Airbusem A350 a nevím co ještě- to už bylo trochu únavnější, ale kupuje mi dvě bloody mary, tak poslouchám. Skoro pěti hodinový let je za námi. Ve Phoenixu se zdržíme zhruba hodinu a nasedáme do letadla směr Vancouver. Přiletáme v půl noci. Místo toho, abychom s určitou mírou nejistoty zamířili do centra, kde sice máme rezervovaný hostel, ale nepotvrdili nám pozdní check-in, se rozhodujeme zůstat na letišti. Spíme tu... což právě teď platí stále o Jirkovi, který spí všude a dlouho. Mně už to nešlo, tak píšu tento email a těším se na ranní Vancouver.
Pěkný zbytek týdne
Honza a Jirka
Žádné komentáře:
Okomentovat